Kontroverze ve firemním nákupu v roce 2025

🧨 Korupční vyšetřování v NATO Vyšetřovatelé zkoumají NATO Support and Procurement Agency (NSPA) kvůli podezření z korupce a praní špinavých peněz v souvislosti s nákupy munice a dronů. Vyšetřování probíhá paralelně v Belgii, Nizozemsku a Lucembursku. Toto odhalení boří mýtus čistého a korupci-odolného nákupu v procesně silných, mnoha kontrolními mechanismy posíleného výběrového řízení ve velmi regulovaných odvětvích a organizacích. Nabízí se otázka, jestli lze téma korupce z nákupu vůbec vymýtit, nebo se s ním prostě musíme smířit.

🧨 Kontroverzní model „defence-as-a-service“ Firma Tiberius Aerospace představila koncept open‑source vojenské výroby (např. raket 155 mm), který umožňuje decentralizovanou výrobu a soutěž mezi řadou dodavatelů. Přes atraktivnost modelu z hlediska konkurenčního prostředí, rychlého škálování kapacit, varují kritici před zásadními riziky v oblasti kontroly kvality a bezpečnosti dodavatelského řetězce. Je servitizace, kdy se výrobky začínají stále více nabízet jako služba, správným trendem ve firemním nákupu?

🧨 „Nesnesitelný“ růst požadavků na bezpečnost a kyber-bezpečnost dodavatelských řetězců Vzhledem k častým kybernetickým útokům, které ochromily nejen konkrétní výrobce, ale celé dodavatelské řetězce, se neustále zvyšují regulační požadavky, administrativa i náklady na zajištění bezpečnosti dodavatelských řetězců (např. NIS2, DORA). Pro některé firmy se tyto požadavky stávají „nesnesitelnými“ a argumentují, že přehnaná regulace může paradoxně bezpečnost oslabit. Platí, že „Když chceš kontrolovat všechno, nekontroluješ nic. I když chceš vytvořit nepropustný systém, nakonec si voda cestu vždycky najde.“?

🧨 Odolnost vs. efektivita Globální napětí a turbulentní tržní podmínky posunuly téma odolnosti (resilience) dodavatelských řetězců na první místo firemního zájmu. Problém je, že odolnost není zadarmo: diverzifikace zdrojů, regionální přístupy jako nearshoring či multisourcing, budování bezpečnostních zásob, investice do minimalizace rizika. Pregnantně řečeno, resilience stojí spoustu peněz a v podstatě jde proti tradičnímu nákupnímu paradigmatu, které můžeme pojmenovat „cheap and global,“ a které se v praxi projevuje jako dlouhé a komplikované dodavatelské řetězce, štíhlé procesy bez rezerv, minimální zásoby a napjaté toky materiálu, optimalizace nákladů a specifikací, koncentrace na klíčové partnery bez ohledu na geografickou polohu a riziko.

⁉️ Jak budou firmy toto dilemav praxi řešit? Hrozí, že se o odolnosti bude jen povídat, ale nikdo nesáhne do peněženky, aby ji zavedl do praxe a všechno půjde jako obyčejně?